One more night 5. chapter

10. května 2013 v 23:06 | Cherry La´Push |  One more night - FF
A je tu další díl One More Night. Tentokrá se dozvíte kdo to Kurtovi volal i volá, možná to bude trochu divočejší a nepochopitelné, ale něco takovýho jsem tam chtěla zakomponovat, tak mě doufám potom neukamenujete :)


Jen co jsem dojel domů, jsem si uvědomil, že vlastně nemám co dělat. Sice jsem chtěl celou sobotu odpočívat a jenom ležet, ale to mě nebude přece bavit celý den. A jelikož Mercedes jela společně s Tinou stanovat do přírody a já jsem zásadně protestoval, že někam do nějakýho lesa mezi brouky a všelijakou haveť nepojedu, tak jsem zůstal tady. I když mě překvapuje, že taková Mercedes to sama navrhla. Zrovna ona, která nesnáší přírodu asi tak stejně jako já. A ke všemu táta dneska přijde pozdějš z práce, takže tu budu úplně sám. Chtěl jsem se jít alespoň převlíknout abych nebyl celý den v oblečení, které jsem měl ve škole. Jenže mi zazvonil mobil, když jsem ho vytáhl tak tam zase stálo skryté číslo. Přemýšlel jsem jestli to vzít a tak jsem to nakonec vzal. "Prosím" zeptal jsem se do telefonu. "Nazdar, slečinko" ozvalo se z telefonu a mě hned došlo kdo to je. Karofsky. "Co chceš Karofsky a odkud máš mí číslo" vyjel jsem na něj. Byl jsem tak rozčílenej, že jsem měl sto chutí do něčeho kopnout, ale udržel jsem se, protože moje boty byly docela drahý a já je nechtěl zničit. " To je jedno odkaď mám tvý číslo ne, ale máme s tebou nevyřízenej účet a chtěli jsme ho vyřídit." ozvalo se z telefonu tím nejhnusnějším posměšnym hlasem, který jsem kdy slyšel. "
Jestli myslíš ty tříště, tak ty snad počkaj do pondělí ne?" řekl jsem rozčíleně. " Tady nejde jen o ty tříště, ty malej bastarde" ozvalo se z telefonu, tentokrát to byl ale na sto procent Azimio. " Jděte otravovat, život někomu jinýmu" zakřičel jsem a hodil telefon vší silou na postel. "Bože takový debilové, o co jim do háje jde" začal jsem nadávat. Přecházel jsme naštvaně po pokoji a v tom dole zazvonil zvonek. "Kdo to může být, nikoho nečekám" podivil jsem se a sešel schody dolů ke dveřím. Když jsme je otevře zůstal jsem stát jako opařený. Stál tam Karofsky a Azimio. "Okamžitě vypadněte" zařval jsem a chtěl jsem zavřít dveře, ale Azimio tam strčil nohu a otevřel si. "Neměl jsi nám vypínat telefon" podíval se ne mě Karofsky a vytáhl dvě obrovské tříště a hodil je na mě. Ty tříště by nebyly to nejhorší.
Jelikož jsem měl oči zalepené od tříště tak jsem si nevšiml, kdo z nich to byl ani jak se to celé semlelo. Jediné co jsem dokázal vnímat byla ohromující bolest hlavy a nosu a to jak jsem se svezl na zem." Příště si doufám uvědomíš, že nám nikdo vypínat telefon nebude a nikdo se nevyhne našim tříštím a jestli to někomu řekneš tak tě vlastnoručně zabijem, užij si to slečinko" oba se začali smát a odešli. Já jsem tam zůstal sedět ani nevím jak dlouho. Pokaždé když jsem se pokusil zvednout, hlava se mi zamotala tak, že jsem nemohl vstát. Jediné na co jsem se zmohl bylo zavřít dveře. Když už se mi konečně povedlo dostat se do pozice, které se dalo říkat stání odešel jsem do koupelny se umít. Když jsem se podíval do zrcadla, tak nejenže jsem byl olepený od tříště, ale z nosu mi tekla krev a u spánku se mi začala dělat obrovská modřina. Okamžitě jsem si pustil sprchu, oblečení jsem odhodil na zem a jakmile jsem si stoupl pod proud horké vody to na mě všechno dopadlo a svezl jsem se s pláčem k zemi.
Když přišel táta z práce domů, jen jsem ho pozdravil a zalezl zpátky do pkoje. Nechtěl jsem se mu moc ukazovat a vysvětlovat co se stalo. Táta byl stejnak unavený a šel si hned lehnout. Zatímco já nemohl usnout vůbec, bylo mi z toho všeho zle. Nenaviděl jsem je tak moc. A to nemluvím ani o tom, že musím v pondělí do školy a vůbec se mi tam nechce, kvůli těm dvěma imbecilům. Celou noc jsem se převaloval a nemohl usnout, takže jsem ráno vypadal jako chodíci mrtvola a to nemluvím o tom, že se mi na nose udělala pořádná modřina a modřina u spánku nebyla o nic moc lepší.
Celý víkend jsem s nikým nepromluvil a byl zalezlý u sebe v pokoji. Táta stejně toho měl tenhle víkend moc a tak nebyl skoro vůbec doma, takže jsem se ubránil výslechům. Ale tomu čemu jsem se bohužel neubránil bylo pondělí. Modřiny nechtěli vůbec zmizet, takže ani to mi moc nepomáhalo. Oblíkl jsem se a vyrazil do školy. Jel jsem co nejpomalejš to šlo, asi jsem si myslel, že když pojedu pomalu tak tam třeba nějakym zázračným způsobem nedojedu, ale to se bohužel nestalo. Sice jsem přijel o pár minut později než obvykle, ale pořád jsem přijel ke škole. Povzdechl jsem a vylezl z auta. Vešel jsem do školy a co nejrychleji si to pelášil k mojí skříňce. Jen co jsem jí otevřel tak mě někdo tvrdě přirazil na otevřenou skříňku a já se svezl podél skříňěk k zemi. Byl to Karofsky, že mě to vůbec překvapilo. Nechápal jsem co jsem tomu blbečkovi udělal, že je na mě takovej, ale nezbilo mi nic jinýho než to momentálně neřešit, vstát a jít na hodinu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mimi mimi | 11. května 2013 v 12:17 | Reagovat

paneboze je mi moc lito Kurta doufam ,ze mu daj uz pokoj :-( a třeba se o nej bude Blaine starat :-D moc se teim na pokracovani :-)

2 Bee Bee | Web | 11. května 2013 v 15:44 | Reagovat

chudák Kurt šmejdi jedni =D=D

3 rachel22 rachel22 | Web | 11. května 2013 v 19:15 | Reagovat

takže to nebyl Blaine :( ale co, třeba dá Blainey za to Karofskému do držky :D Ty máš ráda Imagine Dragons? To jsem tak ráda! :)) a Hall of Fame je vážně skvělá písnička... The Script jsou celkově skvělá skupina :)

4 Andílek Andílek | Web | 12. května 2013 v 16:23 | Reagovat

chudák Kurt, zmetci jedni!

5 Christy Christy | Web | 14. května 2013 v 16:53 | Reagovat

[3]: The Script...muaaaaa...miluju je ♥
K povídce...škoda, že je to tak krátké :-( Protože je to fakt super...chudáčik Kurt :-( Asi je půjdu zabít :-D
Těším se na další kapitolku ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama