Triangle - kapitola 4.

2. března 2013 v 15:00 | MissKaki |  Triangle - FF

A další díl:)

ŠKOLA Dave mířil ke Kurtovi, který stál u skříněk. "Ahoj, sekne ti to." Kurt se zasekl. Tohle nebyl ten Dave, kterého znal. "Díky." Navíc se nezmohl "Promiň, jak jsem se choval v minulých dnech. Měl si pravdu s tím, že jsem tak trochu počítal, že jsi singel a já na to nejsem sám. Teď už jsem ale ok a připraven si taky někoho najít." To je super Dave, mám radost." Zasmál se Kurt. "Ahojky." Ozvalo se za nimi. Davovi jeho smích přešel. Blaine se k nim přibližoval a Dave zadržoval chuť ho praštit. "Páni, ahoj co tu děláš?" Zaradoval se Kurt a objal svého přítele. "Na škole máme volno. Řekl jsem si, že za tebou přijedu. Máš radost?" "Obrovskou, počkej a neříkal si, že áš s rodiči tu večeři?" "Jo tu mám, zítra. Ale dneska jsem jen tvůj." Objasnil Blaine. "Tak to musíme něco podniknout. Odpadla nám poslední hodina, takže můžeme jít. " Rohodl Kurt, dal si knížky do skříňky. "Dobře, máš plán?" "Neříkal bych tomu plán, ale něco mě už napadá... Ahoj Dave." Rozloučil se Kurt s Davem a odcházel s Blainem. Dave byl bez sebe. Šíleně naštvanej. Musí něco udělat. Rozhodl se tedy se zachovat podle přísloví: "Přátele si drž u těla a nepřátele ještě blíž. Davovi poslední hodina bohužel neodpadla. Při cestě domů vytáhl mobil a vytočil Kurtovo číslo. "Čau Dave, co chceš? Kurt zněl trochu podrážděně. "Nic, jen jsem si říkal, zítra by jsme si mohli pustit u mě ten film, co jsem ti říkal." "Dám ti vědět ve škole. Zatím." A zavěsil. Byl totiž s Blainem.
"Kurte, ten Dave je jak přísavka. Poslední dobou tě výdám jen s ním." Konstatoval Blaine. S Kurtem byli u něho v pokoji a leželi na posteli naproti sobě. Blaine se opíral o čelo postele a Kurt na druhé straně. Jenom u Blaina měli trochu soukromí. U Kurta každou chvíli někdo kepal na dveře. Nejčastěji Burt. A když byl on v práci, jeho post plně zastal Finn. "Je to pro něj těžký. Nikoho jinýho nemá." "Počkej, to je TEN Dave. Ten co tě šikanoval??" Řekl nevěřícně Blaine. "A koho si prosím tě myslel?" Podivil se Kurt. "Já nevim. Jinýho Dave. U nás máme tři. Rozhodně ne toho, kdo tě šikanoval." Zvážněl Blaine. "Je jako my. Bylo to pro něj těžký. Já vím, že my jsme nikoho nešikanovali, ale taky jsme nebyli hvězdy školy a jeden z vůdců fotbalového týmu. Měl mnohem víc co ztratit." Vysvětlil. Blaina se ale stále mračil. "Co je?" Zeptal se Kurt. "Nelíbí se mi to. Mám o tebe strach." "Prosím tě. To nemusíš, on mi nic neudělá. Ale jsem rád, že se staráš." Zasmál se a přesunul se k němu. Začali se líbat a Kurt si užíval toho, že je nikdo nevyrušuje. Když vtom oba uslyšeli bouchnutí dveří.
"Sakra, co to je?" Zaklel Blaine. Oba se zvedli z postele a šli z pokoje. Vyšli na chodbu a tam stál. Kurt ho viděl jen jednou ale přesto ho poznal. "Brácho, co tu děláš?" Zasmál se Blaine a objal bratra. "Ale, Pan a paní smrt mě vyzvedli v New Yorku, že spolu strávíme společný víkend. Ahoj Kurte." Kurt jen pokýval hlavou, jelikož viděl jak Blaine bledne. "Víkend? Počkej, oni jsou tady?" "Parkují." Řekl Blainův bratr. Blaine se otočil ke Kurtovi. Ten z jeho pohledu a vypravování vycítil, že by se měl vypařit. Taky věděl, že to není tak moc kvůli němu samému, jako kvůli vztahu, který mezi sebou mají. "Já pujdu." "To ti nepomůže. Je pozdě. Kurte nic z toho, co řeknou neber vážně a vypadni, jakmile řekneš dobrý den. Říkám ti, teď poznáš terminátory. " Vtipkoval bratr, zatímco si sundaval boty. "Kurt se začal oblékat, aby byl připraven k odchodu. Byl trochu naštvanej, tenhle den si chtěl užít s Blainem. Taky mu přišlo všechno tohle dost směšné. Ale vhledem k tomu, že to říkají jejich potomci, tak možná opravdu budou velice strašní. "Blaine, kolikrát ti mám říkat, že v zimě máš KAŽDÝ den odhrabávat sníh." Zahřměl velký muž v obleku, který vešel. Otec. To co Kurt pozoroval dále, ještě neviděl. Žádné ahoj, zlato dlouho jsme se neviděli, nic. Blainova matka šla hned za ním. Byla vysoká, štíhlá. Měla černé vlasy do drdolu a červený kostýmek. Blainův otec měl oblek, také byl vysoký, měl tmavé vlasy, které byli už trochu prořídlé. Matka přešla k Blainovi a objalaho. Studenější objetí Kurt neviděl. Políbila ho na tváře a nic neříkala. Poté si začala sundavat šedý kabát. Blainův otec jen na něho kývl a pak si všiml Kurta. "Kdo to je?" "Dobrý den, já už jsem na odchodu." "To je Kurt, Blainův spolužák, kamarád." Zdůraznil Blainův bratr. Kurtovi bylo jasné, že pro jeho dobro. Ohlédl se ještě na Blaina a ten vypadal opravdu rozpolceně. Také jeho barva nebyla zdravá. "Ne, Kurt není můj kamarád. Je to můj přítel. Jsme spou přes půl roku." Hlesl Blaine.
A bylo to venku. Nastalo trapné ticho. Nikdo nic neříkal a všichni přimrzli dokud se neozval Cooper: "Tak se prolomily ledy co?" Zasmál se. Kurt Blainova bratra mě moc rád. Bylo vidět, že v dětství měli jen sebe. Měli se moc rádi, to poznal podle toho, jak o něm Blaine mluvil. Když se poznali dělal často vtípky. Později mu řekl, že má Blaine štěstí. "Hmm, to je zajímavé, hmm." Řekla jeho matka. Kurt nechápal ten podiv. Vždyť věděli, že Blaine je gay. "Já už pujdu." "Stát!" Reagoval na Kurta jeho otec. Ten opět zamrzl. "No tak lidi, vypadáte jako ve starým filmu, kde se zastavil čas. Kurt vysveč si ten kabát a pojď dál, stejně si tu už byl. A vy pohněte, máme přece rodiný čas." Řekl ironicky Cooper. Kurt poslechl a šel za ním.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mimi mimi | 2. března 2013 v 18:22 | Reagovat

to jsem zvedava co bude dal moc hezky :)))))))))

2 Christy Christy | Web | 2. března 2013 v 18:41 | Reagovat

Těším se dál...jsem zvědavá na rodiče a Cooper :) Me gusta ;-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama