One more night 2.chapter

25. února 2013 v 16:25 | Cherry La´Push |  One more night - FF

A je to tu další díl.


Jen co jsem přišel domů svalil jsem se na postel a nechal slzy stékat na moje pečlivě vybírané tyrkysové povlečení s ornamentami v různých tvarech.Nechápal jsem proč jsou lidi na mě tak hnusný nikdy jsem nikomu na škole nic neudělal a obvzlášť lidem ve sboru, ale dnešek už vážně překročil hranice snesitelnosti. Už můj pohár trpělivosti přetekl na naprostý maximum a já vybochnul. Nevěděl jsem co budu dělat zítra ve škole natož ve sboru, nechtěl jsem vidět jak na mě Puckreman a spol hází ty jejich pohledy plné znechucení a nenávisti. A do toho ještě nepočítám to, že jsem vybouchnul hned první den kdy k nám do sboru přišel on. Ten už se tam určitě zítra neukáže.
Ani nevím jak se mi to povedlo, ale během chvilky jsem usnul a probudil se až druhý den ráno. Jen co jsem se podíval na mobil měl jsem tam asi deset nepřijatých hovorů od Mercedes a plno smsek. Postupně jsem na ně začal odpovídat aniž bych se podíval kolik je hodin. Jakmile jsem odpověděl na poslední smsku zhrozil jsem se, za půl hodiny začínala škola a já byl naprosto rozcuchaný a mé oblečení vypadalo naprosto příšerně a to nemluvím ani o tom, že jsem zmeškal svůj ranní rituál, takže jsem vypadal jako chodící mrtvola s nateklýma a červenýma očima. Okamžitě jsme vystřelil do koupelny. Vyčistil si zuby, upravil si vlasy a aspoň si opláchl obličej, protože na moje krémy a balzámy vážně nebyl čas. Z koupelny jsem to okamžitě namířil ke své skříni a vytáhl z ní tmavě modrou košily a černé kalhoty, které byly hned na vrhu abych se nezdržoval. Naposledy jsem se podíval do zrcadla vzal si svojí tašku, klíče a telefon a vyrazil jsem.
Do školy jsem to stihl akorát včas na první hodinu. Jenže to byla hodina algebry a ta mě vážně nebaví, takže jsem nedával moc pozor. Když zazvonil zvonek vydal jsem se na chodbu do svojí skříňky pro věci, které potřebuju na hodinu histroie. Když jsem byl připravený k odchodu hned u skříňky mě zastavila Rachel. Čekal jsem něco ve smyslu ať už se nevracím do Glee nebo něco podobného, ale ono nic. Místo toho jsem slyšel z jejich úst vyslovit něco co jsem nikdy před tím neslyšel. " Kurte moc se omlouvám, tohle všechno zašlo až moc daleko. Chtěla jsem to udělat už dřív, ale bála jsem se a proto jsem se chovala jak naprosto bezcitná mrcha, ale ten včerejšek mi otevřel oči a Puck to vážně přehnal. Dotklo se to i mě protože já mám dva táty a to co řekl už vážně překračuje hranice. Vážně už nechci bejt taková mrcha. Moc mě to mrzí Kurte." Když to dokončila tak jsem nevěděl co říct. Byl jsem docela šokovanej a zmatenej. Stál jsem u skříňky a koukal na ní jak na výlohu kde je velkým písmem napsáno Výprodej. "Kurte, řekni něco prosím docela mě děsíš." řekla Rachel. "J-já vážně nevím co na to mám říct Rachel, já příjímám tvoje odpuštění, ale jak mám vědět že tohle není jen léčka kde na mě za rohem bude čekat Puckreman a spol aby mě zmlátili" řekl jsem trochu tvrději než jsem chtěl, ale bylo vidět že to Rachel moc nepostřehla."Tohle není žádná léčka, mě to všechno vážně mrzí" naklonila se ke mě a objala mě. Nevěděl jsem jestli jí mám objetí oplácet ale v hloubi duše jsme věřil, že to co Rachel říká myslí naprosto upřímně a tak jsem jí objal taky. Když mě pustila, usmála se na mě, ale úsměv jí moc dlouho nevydržel, protože kolem šel Puck, Karofsky a Azimio a v ruce drželi tříště a všechny hodily přímo na Rachel. " A tahle dopadneš jestli se budeš dál bratříčkovat s loserama" dodal nakonec Puck a všichni tři pomalu odešli. " Rachel jseš v pořádku" zeptal jsem se jí jemně. " Jo, jo jsem jen to ze sebe potřebuju smejt a to co nejrychejš než mi to všechno zateče za oblečení" řekla a rychle zmizela na dívčích záchodech.
Celý den jsem musel myslet na to co se stalo na chodbě a na to že se mi Rachel omluvila. Bylo to něco co jsem v životě nečekal, že se nědy stane. Když jsem pak přišel do zkušebny tak všichni z populárních dětí až na Pucka stály přímo uprostřed a všichni vypadaly, že na něco čekají. " No konečně Kurte, čekáme jen na tebe" vykřikla Rachel až jsme se jí lekl, ale než jsem stačil něco říct tak mě Mercedes strhla vedle sebe na židli. "Tak jo jsme tady všichni, ale nechápu co od nás chcete" zeptala se Mercedes a já se netajil tím, že mě to taky zajímalo. " Chceme se vám všem za všechno co jsme dělali, nebo říkali omluvit, včerejšek nám vážně otevřel oči a uvědomili jsme si, že to co jsme dělali nebylo správný" odpověděla Santana. " Dobře, dobře to chápu, ale proč je mezi váma i Blaine když včera přišel a nic nám nikdy neudělal" uslyšel jsem vedle sebe Tinu. " Já jsem tu taky, protože jsem mohl něco udělat nebo říct a neudělal jsem to a tak se chci taky omluvit, a taky proto že jsem zvyklý že na Daltonu se neptrpí šikana, tak jsem se přidal."dokončil to a zařadil se mezi ostaní, kteří už stály v připravené formaci. Jen co začali jsem poznal písničku Lean on Me. Postupně se k nim přidala i Mercedes, Artie, Tina, Quinn, Britttany i Mike. Já jsem tam jen dál seděl a koukal na ně. Když mě ale uviděla Rachel tak mě zvedla ze židle a přivedla k nim a já začal zpívat společně s nimy. Najednou mi bylo vážně dobře cítil jsem se jako kdyby všechno zlý zmizelo. Když písnička skončila tak jsme se všichni objali a v tom do zušebny přišel pan Schuestr a začal tleskat a usmíval se přitom od ucha k uchu a přidal se k nám.
Po zkoušce jsme se všichni vydali domů, ale zase mě zastavila Rachel. " Kurte počkej chtěla bych s tebou o něčem mluvit pokud by ti to nevadilo, nemáš v sobotou odpoledne čas, že by jsme zašli třeba na kafe do Lima Bean?" zeptala se. " Jo určitě mám, v kolik?". " Tak kolem druhý, když tak mi zavolej kdyby něco" odpověděla a dala mi papírek se vým číslem." Jo neboj děkuju" poděkoval jsem jí a začal si ukládat její telefoní číslo přímo do telefonu. " Páni Kurte ty máš takový štěstí, že to ani nevíš" podíval jsem se na dotyčného a uviděl jsem Blaina. Okamžitě se mi rozbušilo srdce na úplné maximum. " Jak to myslíš, že mám štěstí" zeptal jsem se . " No že ti dala číslo holka po který tady pokukuje pomalu každej kluk a toho jsem si všimnul hned za dva dny". " Aha, ale tak mě je to k ničemu jsem gay, takže to je jenom kamarádský gesto". " No právě a proto jsem se tě chtěl zeptat jestli by si se před ní o mě třeba jen trochu nezmínil, docela se mi líbí" řekl a já myslel, že se na místě propadnu přímo k trpaslíkům do pohádkové říše. Tolik to bolelo, slyšet něco takového od kluka, který se vám líbí, ale co jsem měl dělat on není gay. " Jo jasný žádnej problém nenápadně tě nadhodím do konverzace" řekl jsme a hodil jsem na něj ten nejúpřímnější úsměv jakého jsme byl v téhle situaci schopnej. " Super, děkuju moc" poplácal mě po rameni a odešel.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MissKaki MissKaki | Web | 25. února 2013 v 16:57 | Reagovat

Super kapitola, těším se na další:)

2 rachel22 rachel22 | Web | 25. února 2013 v 18:54 | Reagovat

chudák Kurt :( ta povídka má něco do sebe :)) je vážně dobrá! ;-)

3 mimi mimi | 25. února 2013 v 20:49 | Reagovat

nadherny tesim se jak to bude pokracovat :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama